Lekce pro český národ

14.01.2018 10:30

Nedá mi to, abych přece jen nenapsala pár vět k výsledkům 1. kola prezidentských voleb. Ti, kteří četli náš článek Prezidentské projasnění, asi tuší proč.

Vyjádřili jsme v něm náš pohled na jednotlivé kanditáty z hlediska jejich duchovního potenciálu. Mnozí tento článek přivítali, i když je mi jasné, že některých z vás se to možná dotklo. V každém případě nám šlo o to, aby se více lidí dokázalo dívat pod pokličku toho, co je na první pohled vidět, a aby měli sílu a odvahu to pojmenovat. Také jsme chtěli zviditelnit některé důležité energetické kvality, které zatím naše společnost nepočítá, neregistruje. Nicméně bez toho, abychom je uviděli a začali si jich cenit, žádný výraznější společenský a duchovní pokrok nenastane.

V tomto směru považuji náš článek za důležitý dílek do skládačky, i když výsledky 1. kola voleb ukazují, že je před naším národem ještě nějaká  cesta. 

Většina voličů se totiž vědomky či nevědomky nechala opět vtáhnout do hry na polaritu. Každý trošku jinak, ale přesto. Předem upozornuji, že mi nejde o to někoho kritizovat, ale pojmenovat nuance, které v zápalu předvolebního boje možná mnohým unikly.

Pro mnohé se hlavním smyslem voleb stalo odstranit Miloše Zemana z prezidentského postu. MZ se stal ztělesněním "zla", a tudíž všichni kandidáti, kteří se vůči němu vymezovali, více méně představovali " dobro". Velká část národa uvěřila, že téměř kdokoliv z té "dobré strany" bude lepší než MZ.  A tady je ta past polarity, do které se mnozí chytili. Jsme totiž zvyklí přemýšlet tak, že když někdo stojí proti zlu, tak musí být nutně dobrý, nebo aspoň lepší. A  vnímám, že právě v tomto bodě začíná velká výuková lekce pro nás všechny. Dívejme se pozorně, protože život je teď připraven nás naučit, že polarita je iluze, že víra v ní jen způsobuje opakování chyb a prodlužuje naši neuspokojivou situaci.

Asi teď mnohé z vás naštvu, ale my s Martinem nepatříme k těm, kteří jásají nad postupem Jiřího Drahoše do 2. kola. Vnímáme totiž, že i kdyby porazil Miloše Zemana, jak si mnozí přejí, není to vůbec konec, není to vítězství. Nesouhlasíme ani s těmi, kteří říkají, že každý je lepší než MZ. Není to pravda. I Miloš Zeman má své nezpochybnitelné kvality a není jenom "zlo". Nicméně teď většinou vnímáme to, co dělá špatně a tu kvalitu, kterou přece jen v sobě také má, bereme jako samozřejmost.

Pan Drahoš představuje formu prezidentství, kterou zatím neznáme a jeho zvolení s sebou nese rizika, která si ještě většina národa nedokáže představit. A protože je nezná, tak je neřeší a nemá z nich obavy. Tím nechci v žádném případě strašit. Rozhodně neočekávám nic fatálního, co by se nedalo z dlouhodobého hlediska napravit a zvládnout. 

Chci jen podotknout, že pokud bude zvolen Jiří Drahoš, bude to požehnání, ale v jiném smyslu než si mnozí myslí. Budeme totiž moci postoupit o schod výše a vykročit z bludného kruhu vyhraněnosti. Pravděpodobně nás bude čekat lekce-příležitost, která voliče povede k tomu, aby se naučili rozlišovat jemnější nuance a příště nevolili šablonovitě a prvoplánově z touhy po bezpečí, klidu a stabilitě. Bude to lekce o tom, aby nevolili toho, kdo říká věci, které jsou jim příjemné a většinu lidí neurazí, aby nedali na zevnějšek a solidní vystupování, ale aby pochopili, že bezpečí a jistota jsou ve schopnosti aktuálně reagovat na měnící se podmínky. Stabilita není totéž co konzervativnost, neměnnost a předvídatelnost. Je to schopnost udržet rovnováhu v měnících se podmínkách (jako když jedete na lyžích). 

Jinými slovy, národ potřebuje uvidět, že stabilitu v zemi nezajistí ten, kdo má zkušenosti a naučil se řešit situace a projevovat se podle nějakých společensky oceňovaných a ověřených algoritmů, ale ten, kdo je hluboce sám sebou, je spojen se svou duší a tím je napojen na princip boží Jednoty.

Ta lekce bude taky o tom, abychom pochopili, co to vůbec Jednota je. Vůdce není ten, kdo je nevyhraněný, a proto je přijatelný pro všechny.  Skutečný lídr je ten, kdo nese s velkou jasností nějakou hlubokou kvalitu a reprezentuje podstatu, tedy vnímá a ztělesňuje základní hodnoty, ze kterých vyrůstají formy našeho života. Spojuje tím, že nachází bod, který je společný pro všechny, zdravé společné jádro. Tím  přirozeně sjednocuje ostatní pro určitou vizi, ideu. To je něco zcela jiného, než nalézat kompromisy. Kompromisy jsou kočkopsi, nevyhovují v podstatě nikomu, jsou polovičaté, povrchní.

Je mi jasné, že to vyznívá možná až příliš abstraktně, ale jen to jen hrubý nástin toho, kam nás vývoj tak jako tak povede. Ať už prostřednictvím Jiřího Drahoše, nebo někoho jiného.  Aby se změnil stát, změnila se politika, musíme začít vnímat jinak a vybírat podle jiných hodnot. 

Tyto volby nás ještě happy end nečeká, ale když jejich výsledek přijmeme jako součást našeho národního vývoje, který nás vede ke zjemňování vnímání a ujasňování si kvalit, které jsou pro nás opravdu důležité, pak můžeme s klidem konstatovat, že vše je naprosto v pořádku a že kráčíme správným směrem.

 

 

©Iva Uhlířová, 2018. Tento článek je věnován pouze našim čtenářům, a proto nesmí být žádným zůsobem kopírován na jiné webové stránky, ani jako celek, ani žádná jeho část. Děkuji za pochopení.

 

Související články: