Přijměte své mistrovství

01.08.2017 10:02

Co s myšlenkami? To je jedno z duchovních dilemat, které člověk, který se vydá na duchovní cestu, v sobě musí dříve nebo později řešit.

Jsou tu duchovní proudy, které učí záměrovat, tvořit si vlastní realitu, pozitivně myslet, a vedle nich klidně existují jiné, které říkají: hlava do duchovna nepatří, žijte srdcem, nic nechtějte, žijte tady a teď a přijímejte to, co přichází. Některé konzervativní proudy dokonce popírají i srdce a vedou k absolutnímu odevzdání se do boží vůle, neboť i pocity mohou být vnímány jako cesta na zcestí.
 
A mnozí duchovně hledající přebíhají z jedné strany na druhou, ze semináře na seminář, od knihy ke knize a snaží se odlišit hlas srdce od ega a jeho myšlenek. Není divu, protože pravdu mají jako vždy všechny strany, ale vždy za určitých okolností, v určitých úrovních a souvislostech.
 
Jedna věc je ale jistá a platí na všech úrovních: ať už na to věříte, či ne, ať s tím pracujete vědomě či nevědomě, ať už tomu jdete naproti, či to popíráte: Jste tvůrci této reality. 

 

Někdo teď může namítnout, že tahle myšlenka není nic nového. To je pravda. Ale zatím je tu jen pár jedinců, kteří pochopili, co to skutečně znamená. Většina lidí si totiž pod tím představí, že si mohou vytvořit svým myšlením skvělé pracovní příležitosti, přitáhnout ideálního partnera, mít skvěle vypadající tělo, hojnost peněz, jet na vysněnou dovolenou... To ovšem není žádná tvorba reality, to pouhá změna klece v ZOO.
Uvedu příklad: Bydlíte v rodinném domku a cítíte potřebu změny. Tak se rozhodnete, že stěny už nechcete bílé, ale vymalujete je jinou barvou. Někdo vymaluje místo bílé na zelenou a považuje to za velkou změnu. Někdo je odvážnější a vymaluje každý pokoj jinou barvou, nebo každou stěnu jinak. Ano, tvoří, ale změny jsou pouze dílčí, pořád je limitován ve svém prostoru stěnami a jejich materiálem. Někdo je schopen jít ještě dál a rozhodne se třeba tapetovat, nebo stěny něčím obložit. Skvělé, ale pořád zachovává dané struktury, rozvržení pokojů je stále stejné. A co třeba nějakou stěnu zbourat a zvětšit prostor? Nebo zbourat celý dům a postavit jej úplně jinak a z něčeho jiného?
 
Asi tušíte, na co narážím. Většina lidí, kteří přijali myšlenku tvorby vlastní reality, vědomě tvoří pouze v omezených strukturách, pohybuje se stále ve stejných mantinelech, jen mění barvy stěn. Zbytek jejich tvorby je nevědomý, protože si nedokážou představit, kam až jejich vědomí skutečně sahá a co všechno by mohli vlastně svým vědomím utvářet. Zkrátka netuší, kdo skutečně jsou.
 
Není proto divu, že jiní duchovní bijí na poplach před tímto způsobem tvoření, protože vnímají, že jen pomáhá upevňovat struktury našeho omezeného světa. Zůstáváme stále ve vězení, jen si přemalováváme jeho stěny. Jsme uvězněni v iluzích, jen se mění jejich barvy a formy. Můžeme podlehnout dojmu, že někam směřujeme, že se vyvíjíme, že jsme úspěšní... a až s odstupem času zjistíme, že jsme stáli na místě a za okýnky našeho světa se pouze měnily kulisy. A hromada odpadků z věcí, které jsme ve svém životě nechtěli, se zvětšila.
 
Proto je logické, že tady pak vzniká protiváha těch, kteří říkají, buďte otevřeni něčemu většímu, než co si dokážete představit, vymaňte se se svého myšlení, nelimitujte se, neplánujte, nezáměrujte, jen buďte. To je velmi důležitý postoj, často ale vede k tomu, že je s vaničkou vylito i dítě a dojde k absolutnímu odmítnutí vědomého tvoření a k odevzdání se do vůle "čehosi" většího, moudřejšího, silnějšího než jsem já.
 
A jak už jsem psala výše, člověk tvoří vždy, ať už vědomě, čí nevědomě. A ti, kteří tomuto postoji podlehnou, tak nevědomky tvoří realitu, ve které se může objevit cokoli, co nám dá zakusit to větší a mocnější nad námi. Tvoří realitu bezmoci člověka vůči něčemu, co se může jevit jako vyšší, silnější, velkolepější, vědomější. A to "něco" může použít kostýmy a převleky božské i ďábelské. Podstatné je, že to sice přechodně člověku může propůjčit i pocit síly ze spojení s tímto "něčím", ale v důsledku to pak upevňuje pocit malosti a nedostatečnosti člověka vůči okolním vlivům: přírodě, Bohu, systému, negativním entitám a mimozemským energiím...
 
A tak ti, kteří příliš vzpínají své ruce k nebi a upírají své zraky k mimozemským bytostem (ať už s obavami nebo nadějí) nebo vysokým božským energiím, otevírají svými záměry nevědomě brány této reality pro leckoho a lecco, co se tady může hrát roli silnějšího. A ti, kteří věří v danost čehokoli, v osud, předurčenost, zase zavírají cestu k vývoji, k možnostem a novým řešením. Staví tak sebe a ostatní do role oběti, zdroje energie, který může být volně využíván. Sami si pak tvoříme soupeře, zkoušky, necháme se zneužívat, zažíváme malost a bezmoc. A pak se zbytečně tvoří konspirační teorie a hledá se viník. Jenže viník je v našich hlavách. 
 
V této realitě není silnější tvůrčí energie než lidská. Je to místní energie, která tvoří tuto realitu.  A i když to není běžným zrakem vidět, je to energie, ze které vyrůstají všechny hmotné i nehmotné projevy, energie, která definuje zákonitosti a podmínky k životu. Problém je v tom, že to nevidíme, že  jsme na to pod vlivem různých iluzí už před dlouhými věky zapomněli. Člověk je Bůh, který to o sobě neví. A tak se nechá snadno ovládat. 
 
Je třeba, aby člověk znovu vyrostl. Celá transformace, celý duchovní vzestup je o tom, aby člověk pochopil, že může sám, že má velkou hodnotu, že je dobrý a bez viny, že má nástroje k tvoření, že obsahuje všechno. Není nic vnějšího, co by tomuto světu mohlo pomoci. Musíme to najít v sobě.
 
Proto tvořte svými myšlenkami co nejvědoměji, rozhodně nebuďte bezmocní a neodevzdávejte se do ničí vůle, ale zároveň buďte otevření, nelpěte na konkrétních formách a projevech života, protože život je mnohem víc, než si dokážete představit. 
Tvořte svými záměry pravdivý svět, ve kterém bude každý moci prožívat sebe sama, svou kompetentnost a zároveň bude mít možnost potkávat se a spolutvořit se stejně naplněnými kompetentními lidmi, kteří se ničeho nebojí, před ničím ve svém životě neutíkají, protože jsou si vědomí své síly, velikosti, celistvosti.
 
 
©Iva Uhlířová, 2017. Článek smí být šířen, kopírován a používán pouze pro nekomerční účely, a to jen v nezkrácené podobě a s uvedením autorky článku a zdroje s aktivním odkazem.
 
 

Související články: